Zachumelená sobota v Benediktu

Zachumelená sobota v Benediktu

„Kávu si osladím o trochu víc, trochu tě pohladím a jinak nic,“ zněl Milenčin hlas kuchyní, když si připravovala ranní kávičku. Fanda se nenechal zahanbit a zanedlouho se modletínskou farou rozléhal i jeho zpěv, když si pouštěl své oblíbené dechovky, které nám s úsměvem jednu za druhou věnoval. „Rozhodně moje nejradostnější praxe,“ pomyslela jsem si za víkend několikrát a byla jsem ráda, že jsem se v rámci praxe z psychologie handicapu rozhodla strávit čas právě v komunitě Benediktus. Za oknem se zatím třpytila ta pravá vysočinská zima. Mši s panem děkanem jsme prožili v teple komunitního krbu. O to se starala doslovně i přeneseně Kasia. Po výborném obědě jsme se ale nechali tou zimní nádherou zlákat a společně s Jindrovými si užili sněhové hrátky. Koule svištěly vzduchem a sáně a boby mizely pod zasněženým kopcem. Zahřátí zázvorovým čajem jsme se vypravili do Ždírce, kde pro změnu svištěly po drahách koule bowlingové. Jirkovo „haaaaleeluujaa“ zaburácelo autem, když Kasia zdárně zdolávala sněhem zapadanou cestu. Po bowlingovém klání nás čekalo překonávání sněhových vrcholků. Dobývali jsme se ke dveřím fary přes hromady sněhu, které se sesunuly ze střechy, zatímco jsme byli pryč. Na úplný závěr dne jsme se s Jirkou a Fandou postavili přeborníkovi ve stolním fotbale Matouškovi. Ani ve třech jsme sice neměli šanci na vítězství, ale náramně jsme si to společně užili. Ostatně jako celý víkend.

Moc děkuji za milé přijetí a těším se zase někdy na viděnou! :)