Ve všem prožívat radost z evangelia - duchovní obnova

“Radost evangelia naplňuje srdce i celý život těch, kdo se setkávají s Ježíšem“

Papež František, Evangelii Gaudium 1

V úterý 20.2. jsme na Modletíně prožívali jednodenní duchovní obnovu, která měla jako téma: VE VŠEM PROŽÍVAT RADOST Z EVANGELIA. Tady byl George ovlivněn právě papežovou encyklikou z roku 2013 o radosti z evangelia. Radost pramení z Boží lásky a snažili jsme se slyšet o tom, jak na takovou lásku odpovědět. Při obnově jsme poslouchali dvě promluvy, sdíleli jsme se nad jejich poselstvím, prožívali jsme čas ticha (i oběd v tichu), slavili jsme mši svatou, dopřáli jsme si patnáct minut adorace a závěrečnou reflexi. Nechávali jsme se oslovit Georgem Durnerem, který je členem L’Arche už 46 let, dříve vedoucím společenství L’Arche v Kanadě a ve Francii; oblastním vedoucím L’Arche ve Francii a na Středním východě, koordinátor formace pro mezinárodní L’Arche. V době covid 19 se rozšířilo používání komunikace na dálku a rozvinula se i duchovní cvičení přes internet. Díky tomu jsme Georgeovy přednášky mohli slýchat i dříve. V první promluvě jsme slyšeli o radosti, která není a nemá být jen pouhým citem, ani to není neustálý smích a může zahrnovat i těžké a smutné chvíle. Aby radost byla trvalá, je důležité zakořeňovat ji ve vědomí vlastní milovanosti. Bůh člověka miluje. Ježíš to zakusil při křtu v řece Jordánu, kde Otec jako hlas vyhlásil, že Ježíš je jeho milovaným synem, kterého máme poslouchat (Mt 3,13-17).

Naším dobře známým pokušením je pochybovat o své vlastní láskyhodnosti. Je to vlastně to první pokušení Ježíše, z příběhu evangelia o pokušení na poušti (Mt 4,1-11). George si všiml, že jsme zvyklí na tři pokušení - vábení k proměně kamenů ve chleby, k vrhnutí se dolů z výšky a klanění se ďáblu výměnou za slávu všech království světa. Je zde ale ještě první pokušení, které začíná slovy „Jsi – li Syn Boží...“, kde se staví Boží Ježíšovo synovství do otázky a pochybnosti o lásce Otce vůči Synovi, o tom, že Ježíš je milovaným Božím Synem. A právě tato pochybnost o vlastní lásky-hodnosti je nebezpečím a léčkou, protože člověk nezpevněný v tomto uvědomění může být nakloněn se s druhými lidmi srovnávat, neustále se cítit nedostatečně hodný lásky a může jej to vést k malomyslnosti a hlavně k opouštění radosti.

Člověk žijící ve vědomí milovaného Božího syna či dcery se nemusí bát, že by nějaké konflikty či problémy ve vztazích mohly ohrozit tento základní vztah lásky. Zde George uváděl příklad z Písma, z příběhu o Ježíšově ztrátě a nalezení v chrámu. Ani tato těžká situace, kdy Josef a Maria s bolestí hledají a v nedorozumění nalézají svoje dítě, neznamená, že by to nějak zničilo vztahy ve svaté rodině. George zde ukázal obraz nalezení Ježíše v chrámě od Simone Martini, na němž nikdo nevypadá šťastně. Ani v životě rodiny Marie Josefa a Ježíše není na růžích ustláno. A jak jinak, zazněl také příklad z Georgeova života vedoucího L’Arche Winnipeg o velkém nedorozumění. George dodává: „Nedorozumění je součástí našich životů, je to součást lidského údělu, když spolu žijeme a pracujeme, budeme šlapat jeden druhému na paty i když to nezamýšlíme.“

Modlitba je pak přednostním místem, kde si máme znovu uvědomit, kým jsme, abychom na to nezapomněli. Modlitbu lze přirovnat k telefonátu, který nám připomene, kdo jsme, a že jsme milováni. George připomněl svoje telefonní rozhovory s maminkou, při kterých si nemusel dělat starosti, o čem mluvit, vždyť věděl, že je jejím milovaným synem. A ani při naší modlitbě si tedy nemusíme dělat starosti, jaká slova používat a říkat, ale důležité je, že si uvědomíme, kdo jsme – milované děti Boží.

Snad nám tato obnova pomůže upevňovat a rozvíjet toto základní a ukotvující vědomí, že jsme Bohem milované děti.

Jindřich Kotvrda, pastorační služebník L’Arche Benediktus