Společně v poslání
Společně v poslání (Together in the mission)
Od 21.4 do 27.4 jsem se mohl účastnit formačního setkání hnutí L’Arche v místě zakládání L’Arche, ve vesničce vzniku L’Arche, tedy v Trosly-Bréuil v Pikardii, cca 100 kilometrů na severovýchod od Paříže.
Na tomto místě se sešli lidé z L’Arche z celého světa, kteří byli připraveni na formaci přijet z Mexika, Argentiny, Hondurasu, Keni, USA, Kanady, Německa, Španělska, Irska, Francie, Chorvatska, Ukrajiny. Naši malou republiku jsme reprezentovali s Jarkou z komunity L’Arche Villa Vallila. Nejprve jsme se všichni sobě navzájem představili pomocí nějakého sebou přivezeného předmětu. Měl jsem kazoo, tedy malý deformátor zvuku, na který se dá jednoduše hrát a připomíná zvuk hry na hřebínek… Má zlomený bzučivý zvuk (broken) a tak se anglicky nazývá i lidská zlomenost, roztříštěnost, která však může vydávat hudbu k pozvednutí ostatních… a na tom je postaven i život nejen v komunitách L’Arche.
První den naší formace byl ve znamení sdílení osobních příběhů o tom, jak jsme se do L’Arche dostali, povzbudily nás nejprve naše formátorky svými vlastními příběhy, a pak jsme se zase o ty svoje dělili s ostatními v malých skupinách.
Zkoušeli jsme také znovu se ponořit do dvoustránkové Zakládací listiny L’Arche, do té obnovené, která byla odhlasována na posledním shromáždění členů L’Arche v roce 2023. Proces jejího vzniku probíhal mezi lety 2019-2024, byl docela důkladný a tvůrci se snažili zapojit každou komunitu L’Arche ve světě.
V úterý jsme se učili spolupracovat na zadaném úkolu a požádat o pomoc. Hodně mě oslovila právě ta neschopnost či neochota žádat o pomoc. Při plnění úkolu jsem nejprve myslel na to, jak použít svoji vlastní sílu, schopnosti a nápady k vykonání onoho úkolu. Až teprve skutečnost, že druzí žádali o pomoc a že jsem byl o pomoc požádán také, mi tuto myšlenku ujasnila. Sáhnul jsem si tak na vlastní, ale i náš starý známý evropský individualismus, který žádá o pomoc jedině v nejvyšší nouzi, kdy už je opravdu špatně a je na konci vlastních sil… „Think outside the box“, tedy myšlení mimo vlastní rigidní rámec je cosi, co může člověka odlehčit v jeho zaujetí sebou.
Znovu mě překvapilo, jak bohatá může být společná reflexe před chvílí prožitého zážitku, abychom společně nalezli řešení a nápad.
Při sdílení v malých skupinkách jsem zažíval znovu tu podobnost prožívaných problémů, radostí v podstatě kdekoli na světě. Znovu jsem mohl ocenit to náležení do celosvětové rodiny, která se snaží usilovat o podobné, může čerpat ze zkušeností ostatních a může vyzkoušet i jejich nápady či podněty.
Odpoledne jsme v rámci programu přijali návštěvu asistentky Eloise s jádrovým členem L’Arche Dominikem, kteří v dialogu mohli pomoci osvětlit výzvy života ve společenství a ve spolupráci a sdílení mezi asistenty a jádrovými členy L’Arche (core members). Eloise a Dominik v dílně L’Arche spolupracují na oživování starého nábytku. Důležité pro mě bylo vyzvednutí důležitosti osobního prostoru k tomu, aby člověk mohl najít svoje tempo a mohl „zpracovat“ náročné situace.
V úterý přijela pomoci přiblížit se k hlubšímu povolání v L’Arche belgická formátorka Christine Bruggeman. Ta už je českým dvěma komunitám Benediktus i Villa Vallila známá z formačního setkání, kdy nás přijela zasvětit do snahy L’Arche formulovat svoji identitu a poslání. Christine nás provedla dynamikou nového objevování vlastního povolání pomocí uvědomění si vlastního zápalu (passion), chvílím, kdy se nejvíce cítím plně naživu (fully alive), jak se tyto okamžiky v životě L’Arche prožívají a jak se mohou stát základem na cestě hledání vlastního povolání.
Na večeři tentokrát přišli jádroví členové i asistenti z různých místních komunit a mohli jsme je tak poznat.
Ve středu jsme se pak učili zpětně, od současnosti až k narození, procházet svojí vlastní životní linií, kde jsme po krocích 7 let postupovali v procházení vlastního životního příběhu s jeho ztrátami i zisky… odpouštění druhým, které je potřeba vykonat.
Christine rozhodně zaujala svou schopností vyžádat si od účastníků zpětnou vazbu, které jsme se docela dlouho věnovali. A stala se pokladem, který nám byl k dispozici a který jsme využívali..
Poté jsme naslouchali videu o péči o sebe samotné.
A večer? Vyjeli jsme do blízké vesničky Pierrefonds, a pobyli jsme chvíli v místní restauraci u jezera.
Další den se nám představila členka jiného hnutí, mimo L’Arche, ATD “Aide à Toute Détresse” (pomoc ve vší nesnázi) založené francouzským knězem J Wresinskim v roce 1956. P Joseph byl zasažen chudobou, se kterou se ve Francii setkal. Rozhodl se s tím něco udělat a tak vzniká toto hnutí pro boj s různými druhy chudoby. Přednášející nám vysvětlila, jak se ke hnutí dostala a představila nám jejich dílo na Madagaskaru.
Představili se nám také dva členové komunity L’Arche La Ferme, což je společenství starající se o prostor duchovního prohloubení a formace. Alina a jádrový člen Laurent nám spolu promítali fotografie z jejich života a vysvětlovali, v čem spočívá současný význam a poslání tohoto místa a společenství pro rozvíjení duchovního, formačního a výchovného rozměru L’Arche. Vznikl roku 1971 a měl se stát místem modlitby a duchovních cvičení. Bohužel bylo místo také podle nedávných zjištění (2020) nezávislé vědecké komise dějištěm duchovního a sexuálního zneužívání. Proto se také tato komunita snaží pomoci lidem z L’Arche „překročit svoji historii společně,“ je zde snaha učit se odhalovat psychologické, duchovní či sexuální sevření (l’emprise) a hledat způsoby, jak na ně reagovat. V našem programu byla i možnost procházky po vesnici Trosly s upozorněním na místa důležitá pro výzkumem změněné porozumění příběhu vzniku L’Arche.
Mohli jsme také vidět dílny L’Arche kde se vyrábí keramika a další výrobky, které jsme si mohli koupit a zase jsme mnozí neodolali...
Poslední den formace jsme se pak hráli stolní hru s kostkou „vzájemnost ve společenství“, která ukazuje a učí důležitá témata života v komunitách L’Arche, například právě ono požádání si o pomoc druhých.
Pak už jsme se obrátili do budoucna a věnovali jsme se novému čtení osobního poslání v L’Arche, shrnovali jsme nově poznané a hledali jsme, jak to uvádět do praxe. Večerní program měl pomocí scének, písní, hudby a podobných prostředků vyjádřit různá důležitá témata života v L’Arche. Naše skupina se snažila scénkou i písněmi ukázat na časovou osu člověka, na to, jak prochází různými stadii svého vývoje… Přišlo konečně na řadu moje kazoo, které po celou dobu programu odpočívalo, protože byl čas docela naplněn programem, a večer jsme neodolali a připojovali se k populární hře v kostky. Nicméně se nám při představení podařilo zahrát a zazpívat „Old Mc Donald had a farm…“ tedy „strýček Donald farmu měl…“ A druhý den už čekalo ono nezbytné uklízení, balení a hlavně loučení.
Formace nám znovu připomínala to, co je na životě v L’Arche zásadní a já jsem si znovu mohl oživit vděčnost za Boží laskavost a dobrotu, která se ukazuje a obdarovává i skrze to zlomené či rozbité. Díky vám, L’Arche, formátoři a formátorky, účastníci, naše komunity i všichni, kdo jste to umožnili!
o. Jindřich Kotvrda
doprovázející kněz komunity L´Arche Benediktus