Postní období a Velikonoce v naší komunitě

Je to zas za námi. 40 dnů, kde jsme se snažili o nějaký ten krůček dál – k většímu dobru, k větší lásce, k většímu pochopení, k větší laskavosti, přátelství, oběti, sounáležitosti a vzájemnosti. No prostě, takový krůček k Bohu. Učili jsme se díky postním úkolům na křížkách více se omlouvat a děkovat, pamatovat na druhé, zbytečně se nerozčilovat, pomáhat druhým, či si někdy něco malého odepřít (třebas kafe ;), vzájemně si odpouštět apod. Jak nám to šlo – vidíme na počtu křížku na hoře křížů, která byla součásti naší jídelny po celou postní dobu. Myslím, že nám to šlo docela dobře!

Taky jsme uspořádali sbírku oblečení pro lidí bez domova, kteří sídli na faře v Moravské Třebové a kterých se ujal charismatický františkán otec Šebestián (více o něm např. zde: https://www.youtube.com/watch?v=GpNz4QuRoxU), i každoroční sbírka peněz putuje na tyto účely. Spolupráci s františkány máme i díky výstavě SPOLU, kterou jsme na začátku roku měli právě v galerii Ambit v Praze u františkánů, a na kterou tak rádi vzpomínáme.

Takovými malými krůčky jsme se dostali k Svatému týdnu, ve kterém jsme si připomínali důležité momenty ze života Krista, protože VELIKONOCE, to pro nás – jakožto křesťanskou komunitu – nejsou svátky jara a různých lidových pověr, ale svátky naděje a radosti, která pramení z vítezství Ježíše Krista a Jeho Zmrtvychvstání. Je to vítezství nad každou bolesti, nad smrtí, beznaději, smutkem – je to nový začátek, nová naděje, nový život. Alleluja.

A tak jako každým rokem jsme se na Zelený čtvrtek sešli (sice v omezeném počtu z důvodu nouzového stavu) a připomenuli jsme si evangelijní příběh, kdy to Ježíš umývá nohy svým učedníkům. Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. (viz evangelium sv. Jana 13, 1-15).

Samotnému obřadu mytí nohou předcházel online úvod Jindřicha, našeho duchovního doprovázejícího a krátká aktivita zaměřená na omluvu. Vzali jsme si do rukou kámen, který symbolizoval těžkost, kterou v sobě neseme, když někomu ublížíme, zraníme… Měli jsme se zamyslet, koho jsme v této době nějak zranili, naštvali – komu se chceme omluvit. V tichu jsme té osobě měli napsat omluvu. Stačilo krátké PROMIŇ. Pak jsme kámen s omluvou zase položili na stůl a vzali do rukou pírko, jakožto symbol svobody a odpuštění. Papírky byly poté rozdány. Myslím se, že aktivita byla velmi hluboká a uzdravující. Tak, jako samotné mytí nohou. Mytí nohou je liturgii, která se každoročně odehrává při bohoslužbách Zeleného čtvrtku. L´Arche tuto liturgii vzala za svou a vložila ji do života svých komunit. Nezávisle na tom, zda komunita je či není křesťanská v všech komunitách L´Arche v Zelený čtvrtek si všichni členové komunity vzájemně myjí nohy. Je to symbol vzájemné lásky a pomoci, toho – že nejenom já – asistent zde sloužím, ale že také ti, co stále ještě dle mnohých nemají co světu dát, mohou taky sloužit, že mají svůj konkrétní úkol, to jak druh mohou obohatit – no prostě to, co my zde každodenně žijeme:o) Díky Bohu za ně!

Po této liturgii následoval slavnostní oběd, který byl v duchu tradiční židovské sederové večeře, tak jak to bylo zvykem za dob Ježíše.

A pak, jsme se už pohroužili do ticha Velkého pátku, naděje Bíle soboty a radosti neděle, Zmrtvýchvstání Krista. Každý tak, jak mu to bylo blízké. V úterý na nás už čekal Fanda s pomlázkou a celou farou se ozývalo: Hody, hody…, byl to čas radosti a slavení. Nachystali jsme obrovskou snídaní pro všechny, protože radost ze Zmrtvýchvstání se má pořádně oslavit, a oslava to je přeci dobré jídlo, pití a přátele kolem stolu. Tak to bylo i u nás – a bylo to úžasné. Moc děkuji všem, kteří se přičinili k tomuto slavení, nejenom v úterý, ale po celou dobu pustů, Svatého týdne i nyní. Bez vaši ochoty a angažovanosti by to nešlo! Díky všem, kteří pomáhají a kteří si nechají pomoc. Díky všem, kteří se nebojí a sdílejí své dary, pávě v komunitě Benediktus! Stoji to za to! Děkuji.

Katarzyna Krzywoń - vedoucí sociálních služeb