Advent u nás - Svátost setkání

Setkání (encounter) má potenciál proměnit život člověka, vlastně oba účastníky setkání, a tato proměna není zpočátku snadná, podle Matky Terezy nejprve vyvolává odpor, protože často vyžaduje odevzdání a ztrátu obran a zdí… Pak následuje fáze soucitu a následně úžasu nad setkáním. Setkání nás vlastně ani tak neproměňuje, ale spíše se díky setkání stáváme tím, kým opravdu jsme. Nad různými stránkami setkání jsme se snažili přemýšlet, sdílet se a také modlit. Dostávali jsme k tomu otázky vyplývající z každé přednášky.

George je skvělým vypravěčem příběhů, převážně z prostředí komunit Archy. V každé přednášce svědčil o proměňujících setkáních, kde proměňujícím člověkem byl často člověk s postižením, jako Rafael, Alain, John, Deborah, Françoise a další. Podobně i mnohé biblické scény vnímal jako svědectví o proměňujících setkáních...

Když mluvil o Boží lásce vůči nám, říkal, že jeho přítel má bratra, kterého když každý den přichází z práce, čeká jeho pětiletá dcera a vítá ve dveřích. Když přichází, on jí řekne: „dej mi pusu!“, ona řekne: „nedám!“ a on řekne: „Když mi ji nedáš, tak si ji sám vezmu!“ a ona řekne: „Ne! Nevezmeš!“, otočí se a utíká přes celý dům, on běží za ní a je slyšet smích, chichot, křik a víme, jak to skončí. Dnes má jeho dcera 21 let a má dva či tři piercingy a tetování a 250 přátel na Facebooku a už tuhle hru nehrají. Nehrají ji proto, že ona už je na to moc stará, není to už patřičné. George vysvětluje, že když tento příběh slyšel, věděl, že je o něm a jeho vztahu k Bohu. Bůh nás neustále chce dohonit a dát nám polibek lásky, ale s plynoucími lety už jsme moc staří a bylo by to dětinské…  Když ovšem do našeho života vstoupí setkání s lidmi, kterým říkáme „core members“, lidé tvořící jádro Archy, lidé s postižením, pak v některých setkáních s nimi lze zakusit Boha, který nás dohání a chce nám dát polibek, touží nám darovat svoji lásku... Proměňující setkání tváří v tvář druhému je Božím dotekem. Tento dotek je darem zdarma daným – milostí. Dalším, novým darem je pak jeho uvědomění si, tedy to, že víme, že je to darovaná milost. A pak následuje jediná smysluplná odpověď na takovýto dotek – díkůvzdání. Duchovní cvičení je takovým zvláštním místem a příležitostí pro uvědomění si všeho, co jsme obdrželi. Aby se však opravdové setkání mohlo odehrát, nelze je naplánovat a mít předem jasno o tom, co je pro druhého dobré. Opravdové setkání není možné ovládat a kontrolovat. Aby setkání bylo opravdové musí být partner setkání vnímán jako člověk nám rovný (dle teologa Christiana Salensona).

Poslední den mluvil George ve své přednášce o Adventu a vánočním příběhu. Zdůraznil v něm skutečnost, že lidé v centru tohoto příběhu jsou jinak na okraji společnosti. Například pastýři byli tehdy považováni za ty, kdo nemohli najít jinou práci, byli chudí a někteří je považovali za zloděje. Podle rabínské tradice nebylo platné svědectví pastýře u soudu. V evangelním příběhu jsou ale pastýři svědky radostné zvěsti o narození Spasitele. Lukáš píše o údivu nad vyprávěním pastýřů: „Všichni, kdo to slyšeli, podivovali se tomu, co jim pastýři vyprávěli…“ (Lk 2,18) Tedy ti, kdo k tomu byli málo vhodní a jsou ze svědectví vyloučeni, se stávají svědky!

A na závěr ještě několik Georgových slov:

„Ježíšovo narození je dobrou zprávou pro všechny z nás, kdo se cítíme vyloučeni, kdo jaksi cítíme, že nezapadáme. Ježíšovo narození je dobrou zprávou pro všechny ty rodiny, které prostě nejsou schopny žít podle ideálního obrazu rodiny, kde jsou problémy. Vánoční příběh nám připomíná, že pokud byla naše srdce rozbita rozvodem a odloučením, dětmi, rodinným životem, který se rozpadá, je pro nás místo v Království. Vánoční příběh je pro nás všechny, kdo se cítíme slabými a opuštěnými společností jedoucí rychlostí 700 km za hodinu, pro všechny kdo jsou nemocní a postižení, pro všechny, kdo ztratili práci, nejsou schopni pracovat. Jsme všichni pozváni do betlémské stáje. Ježíš na nás čeká, jsme všichni pozváni. Vánoční příběh je pro nás všechny, kdo jsme obtíženi studem za omyly minulosti nebo současnými závislostmi a nutkáními. Vánoční příběh je pro nás všechny, kdo jsme ztratili důvěru v sebe, cítíme se deprimováni a bezmocní či beznadějní. Narození Ježíše je pro nás všechny kdo pochybujeme, kdo nevíme, jak se máme modlit, pro nás všechny, kdo si nenajdeme na modlitbu čas. Vánoční příběh je pro nás všechny, kdo pochybujeme, zda vůbec ještě v Boha nebo v Ježíše věříme. Ježíš v Lukášově evangeliu říká, že přišel hledat a zachránit ztracené. Vánoční příběh je pro nás všechny, kdo jsme ztratili odvahu a jsme postiženi svými strachy, selháními a závislostmi. Kdyby se v Betlémě nebyl narodil Spasitel, neměli bychom důvod k naději, důvod věřit, že jsme milovanými Božími dětmi…“

vděčný online účastník P. Jindřich Kotvrda

Báseň trapistického mnicha Thomase Mertona uvedená Georgem v poslední přednášce:

Do tohoto světa, této šílené hospody

v níž pro něj absolutně není místo,

přichází Kristus nepozván.

Protože v ní nemůže být doma,

protože je v ní bez místa,

a přece v ní musí být,

Jeho místo je s těmi, pro které

není místo.

Jeho místo je s těmi, kdo nikam nepatří,

kdo jsou odvrženi mocnými, protože

jsou považováni za slabé,

za lidi se špatnou pověstí,

upírá se jim lidská důstojnost,

kdo jsou týráni, bombardováni a vyhlazováni.

S těmi, pro které není místo,

je Kristus přítomen v tomto světě.

Thomas Merton

A ještě modlitba uvedená na začátku i na konci duchovních cvičení:

Modlitba svaté Terezie

Kéž je zde vnitřní pokoj.

Kéž důvěřuješ Bohu, že jsi přesně tam, kde máš být.

Kéž nezapomeneš na nekonečné možnosti zrozené z víry.

Kéž užíváš dary, které jsi dostal.

A předáváš dále lásku, která ti byla dána.

Kéž důvěřuješ vědouce, že jsi Božím dítětem.

Nech tuto Přítomnost usadit se ve svých kostech,

a dovol své duši svobodu zpívat, tančit, chválit a milovat.

Je zde pro jednoho každého z nás.

Amen